O knize: rok / Skutečnost, že nejsem jako ostatní, se stala známou během cesty do Messedinu. Bylo mi tehdy deset let a podle zvyku našeho klanu mě otec vzal do klanu Orelů, který byl k nám přátelský, aby mi našel nevěstu a domluvil se na svatbě, která nebude brzy. V klanu Irbisů bylo zvykem získat první manželku brzy a do sedmnácti let mít prvorozené dítě. Teprve po narození dědice směl muž z našeho klanu stát se válečníkem, aby se linie nepřerušila. Klan Irbis se nacházel v jeskyních Cloudy Ridge, nad všemi ostatními klany našeho kmene, které nesly hrdé jméno Horský lid. Ještě vyšší než Orlí klan. Bydleli jsme v teplých jeskyních, které prohříval horký vzduch stoupající odněkud z nepřístupných hlubin. V našich domovech bylo po celý rok teplo a sucho, bez ohledu na to, jaká zima byla venku v zimě. Toto místo, požehnané bohy, však mělo i své vlastnosti – v našem klanu se nikdy nerodily dívky a mezi budoucími válečníky se kouzelníci rodili velmi zřídka. Ke kmeni Horských lidí patřily klany Orlů – starší klan, Zlatý orel, hranostaj a Irbisové. Žili jsme docela špatně, na poměry jiných kmenů, ale naši válečníci byli vysoce ceněni - nenároční, nemilosrdní a zuřiví šermíři - nejlepší z nejlepších.